Otilie Suková-Dvořáková (née Dvořáková, June 6, 1878, Prague-Nové Město – July 6, 1905, Křečovice u Sedlčan) was a Czech pianist and composer, daughter of music composer Antonín Dvořák and wife of violinist and Dvořák's pupil Josef Suk the Elder.

She was born in Nové Město in Prague to the Dvořák family: Antonín Dvořák and his wife Anna Dvořák, a musician and Dvořák's former student.
She had siblings Otakar and Magdalena, a gifted opera singer. As a child, she was an excellent pianist with her father's support, she attended a girls' high school in Prague.
With her family, she also completed his stays in the United States and England between 1892 and 1894, growing up in an exceptionally rich cultural and artistic environment of her time. She also composed several short piano pieces.

After returning to Bohemia, she met and eventually developed a deep emotional relationship with one of her father's pupils, Josef Suk, whom she married on November 17, 1898 in Prague. libretto by Julius Zeyer.

Dvořák also allegedly received a marriage proposal from the music critic and theorist Zdenek Nejedlý, but according to a widespread story, she rejected him and Antonín Dvořák threw him out of his house. Suk's compositional and concert era was gaining momentum at that time. The couple lived together in Prague and also in Suk's native Křečovice. In 1901, their son Josef was born.

During his career, Josef Suk had to face attacks against his and Dvořák's work (the infamous Struggle for Dvořák), led by a group of critics headed by Zdenek Nejedlý, who rejected the alleged "conservative Dvořák line" in the name of "progressive Smetan". These attacks resulted in humiliating accusations and several times brought Suk to the brink of a nervous breakdown. As one of the causes of the enmity between Suk and Nejdly, the fictional Otilia's long-ago rejection of Nejdly is often mentioned.

Otilie Dvořáková died on July 6, 1905 in Křečovice at only 27 years old as a result of a congenital heart defect. A year before, the family was hit by the news of the death of her father Antonín. She was buried in the Dvořák family tomb at the Vyšehrad Cemetery.
The sensitive Suk was deeply affected by both of these family tragedies, and his work can be divided into two periods, between which the death of his father-in-law and his wife form a divide. He dedicated his funeral symphony Asrael from 1906 to her.

After Zdeněk Nejedlý was appointed Czechoslovak Minister of Education from 1945 to 1946, then from February 1948 to 1948 to 1953, he continued in the line of promoting the musical legacy of Bedřich Smetana, very often at the expense of Dvořák and Suk, at the level of state-controlled cultural life.

Otilie Suková-Dvořáková (rozená Dvořáková, 6. června 1878, Praha-Nové Město– 6. července 1905, Křečovice u Sedlčan) byla česká klavíristka a hudební skladatelka, dcera hudebního skladatele Antonína Dvořáka a manželka houslisty a Dvořákova žáka Josefa Suka staršího.
Narodila se na Novém Městě v Praze do rodiny Dvořákových: Antonína Dvořáka a jeho manželky Anny Dvořákové, hudebnice a Dvořákovy někdejší žačky. Měla sourozence Otakara a Magdalenu, nadanou operní pěvkyni. Již dětství byla za otcovy podpory výtečnou pianistkou, vychodila vyšší dívčí školu v Praze. S rodinou také absolvovala jeho pobyty ve Spojených státech a Anglii v letech 1892 až 1894, vyrůstala v mimořádně bohatém kulturním a uměleckém prostředí své doby. Zkomponovala také několik krátkých klavírních skladeb
Po návratu do Čech se seznámila a posléze rozvinula hluboký citový vztah k jednomu z otcových žáků Josefu Sukovi, za kterého se 17. listopadu 1898 v Praze provdala.. Ten jí věnoval několik svých skladeb a také jej inspirovala při tvorbě scénické pohádky Radúz a Mahulena na libreto Julia Zeyera.
Nabídku k sňatku obdržela Dvořáková údajně také od hudebního kritika a teoretika Zdeňka Nejedlého, kterého však podle rozšířené historky odmítla a Antonín Dvořák jej vyhodil ze svého domu. Sukova kompoziční a koncertní éra v té době nabírala na dynamice. Manželé společně žili v Praze a také v Sukových rodných Křečovicích. Roku 1901 se jim narodil syn Josef.
Josef Suk musel během své kariéry čelit útokům proti tvorbě své i Dvořákově (nechvalně známý Boj o Dvořáka), vedené skupinou kritiků v čele se Zdeňkem Nejedlým, kteří zavrhovali údajnou „konzervativní dvořákovskou linii" ve jménu „pokrokové smetanovské". Tyto útoky vyústily až v potupná nařčení a několikrát Suka přivedly na pokraj nervového zhroucení. Jako jedna z příčin nepřátelství mezi Sukem a Nejedlým se často uvádí právě ono smyšlené Otiliino dávné odmítnutí Nejedlého.
Otilie Dvořáková zemřela 6. července 1905 v Křečovicích v pouhých 27 letech následkem vrozené srdeční vady. Rok předtím přitom rodinu zasáhla zpráva o smrti jejího otce Antonína. Pohřbena byla do rodinné hrobky Dvořákových na Vyšehradském hřbitově.
Senzitivního Suka obě tyto rodinné tragédie hluboce zasáhly a tvorbu lze rozdělit do dvou období, mezi nimiž tvoří předěl úmrtí tchána a manželky. Té věnoval svou smuteční symfonii Asrael z roku 1906.
Poté, co Zdeněk Nejedlý vykonával v letech 1945 až 1946 po únoru 1948 pak v letech 1948 až 1953 jmenován československým ministrem školství, pokračoval v linii prosazování hudebního odkazu Bedřicha Smetany, velmi často právě na úkor Dvořáka a Suka, na úrovni státem řízeného kulturního života.