She was born in Prague in the family of Prague goldsmith Jan Jiří Čermák. She grew up with four other sisters and from early childhood she was led, together with her sisters, to music, among other things. Antonín Dvořák, who was still unknown at the time, used to teach Josefa and her younger sister Anna how to play the piano. She knew Josefín Dvořák from later performances at the Prozatímní theater, where he played viola in the orchestra. Dvořák secretly loved her, but his feelings were not reciprocated. At that time, she had higher goals and he (Dvořák) was just one of a long line of rejected admirers. However, her younger sister Anna was more receptive to Dvořák's feelings, so he married her in 1873.
Josefína gravitated towards the theater from a young age, she was a pupil of the theater actress Eliška Pešková and from 1862 she was a member of the Provisional Theater in Prague, where she made full use of her talent and had considerable success. Along with O. Sklenářová-Mála and J. Šamberková, she was one of the best Czech actresses, playing the roles of naive and sentimental women and especially excelling in the French repertoire, and for some time also in operetta roles. In 1872, she met Count Václav Robert of Kounice at a ball, and in 1873 she accepted a job in the court theater in Weimar, Germany. Later, she also performed as a hostess on the "boards" of Czech theaters. At the end of 1877, after 5 years of acquaintance, she married Count Kounice in a church in Třebsk. Antonín Dvořák was their witness. After the wedding, she left the theater permanently, lived in a castle in Vysoké u Příbram and often traveled with her husband. Mostly to Vienna, when her husband became a member of the Imperial Council. Their marriage remained childless. At the age of thirty, she began to have heart problems, which lasted until the end of her life. She and Antonín Dvořák remained lifelong friends, and during the time that the Dvořáks lived in America, she oversaw the upbringing of their children. Countess Josefina Kounicová died in May 1895 shortly after Dvořák's return from America.
The composition of one of Dvořák's most famous works, the Cello Concerto in B minor, is also associated with the personality of Josefina Kounicová. At the time the composer was working on it, Josefina was dying. Dvořák reverently included in the concert a quote from Josefina's favorite song "Kéž duch můj sám" from the cycle "Ctyři písné, op. 82
Narodila se v Praze v rodině pražského zlatníka Jana Jiřího Čermáka. Vyrůstala s dalšími čtyřmi sestrami a o od raného dětství byla vedena, společně se sestrami, mimo jiné i k hudbě. Josefu a její mladší sestru Annu docházel vyučovat ve hře na klavír, tehdy ještě neznámý Antonín Dvořák. Josefína Dvořáka znala z pozdějšího vystupování v Prozatímním divadle, kde hrál v orchestru na violu. Dvořák ji tajně miloval, ale jeho city nebyly opětovány. V té době měla vyšší cíle a on (Dvořák) byl jen jedním z dlouhé fronty odmítnutých ctitelů. Její mladší sestra Anna však byla k Dvořákovým citům vstřícnější a tak ji roku 1873 pojal za ženu.
Josefína od mládí tíhla k divadlu, byla žačkou divadelní herečky Elišky Peškové a od roku 1862 byla členkou pražského Prozatímního divadla, kde naplno zúročila svůj talent a měla i nemalý úspěch. Vedle O. Sklenářové-Malé a J. Šamberkové náležela k nejlepším českým herečkám, hrála role naivek a sentimentálních žen a zvláště vynikla ve francouzském repertoáru, a po nějaký čas i v úlohách operetních. V roce 1872 se seznámila na plese s hrabětem Václavem Robertem z Kounic a v roce 1873 přijala angažmá ve dvorním divadle v německém Výmaru. Později ještě vystupovala pohostinsky i na "prknech" českých divadel. Koncem roku 1877 po 5leté známosti se za hraběte Kounice v kostele v Třebsku provdala. Za svědka jim šel Antonín Dvořák. Po svatbě divadlo natrvalo opustila, žila na zámku ve Vysoké u Příbrami a také často s manželem cestovala. Nejvíce do Vídně, to když se stal její manžel poslancem Říšské rady. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Ve třiceti letech začala mít problémy se srdcem a ty přetrvaly až do konce jejího života. S Antonínem Dvořákem zůstali celoživotní přátelé a po dobu, kdy Dvořákovi dleli v Americe dohlížela na výchovu jejich dětí. Josefína hraběnka Kounicová zemřela v květnu roku 1895 krátce po Dvořákově návratu z Ameriky.
S osobností Josefiny Kounicové je spojena i kompozice jednoho z Dvořákových nejslavnějších děl, Violoncellového koncertu h moll. V době, kdy na něm skladatel pracoval, Josefina umírala. Dvořák pietně vložil do koncertu citaci Josefininy oblíbené písně „Kéž duch můj sám" z cyklu „Čtyři písně, op. 82
Josefína gravitated towards the theater from a young age, she was a pupil of the theater actress Eliška Pešková and from 1862 she was a member of the Provisional Theater in Prague, where she made full use of her talent and had considerable success. Along with O. Sklenářová-Mála and J. Šamberková, she was one of the best Czech actresses, playing the roles of naive and sentimental women and especially excelling in the French repertoire, and for some time also in operetta roles. In 1872, she met Count Václav Robert of Kounice at a ball, and in 1873 she accepted a job in the court theater in Weimar, Germany. Later, she also performed as a hostess on the "boards" of Czech theaters. At the end of 1877, after 5 years of acquaintance, she married Count Kounice in a church in Třebsk. Antonín Dvořák was their witness. After the wedding, she left the theater permanently, lived in a castle in Vysoké u Příbram and often traveled with her husband. Mostly to Vienna, when her husband became a member of the Imperial Council. Their marriage remained childless. At the age of thirty, she began to have heart problems, which lasted until the end of her life. She and Antonín Dvořák remained lifelong friends, and during the time that the Dvořáks lived in America, she oversaw the upbringing of their children. Countess Josefina Kounicová died in May 1895 shortly after Dvořák's return from America.
The composition of one of Dvořák's most famous works, the Cello Concerto in B minor, is also associated with the personality of Josefina Kounicová. At the time the composer was working on it, Josefina was dying. Dvořák reverently included in the concert a quote from Josefina's favorite song "Kéž duch můj sám" from the cycle "Ctyři písné, op. 82
Narodila se v Praze v rodině pražského zlatníka Jana Jiřího Čermáka. Vyrůstala s dalšími čtyřmi sestrami a o od raného dětství byla vedena, společně se sestrami, mimo jiné i k hudbě. Josefu a její mladší sestru Annu docházel vyučovat ve hře na klavír, tehdy ještě neznámý Antonín Dvořák. Josefína Dvořáka znala z pozdějšího vystupování v Prozatímním divadle, kde hrál v orchestru na violu. Dvořák ji tajně miloval, ale jeho city nebyly opětovány. V té době měla vyšší cíle a on (Dvořák) byl jen jedním z dlouhé fronty odmítnutých ctitelů. Její mladší sestra Anna však byla k Dvořákovým citům vstřícnější a tak ji roku 1873 pojal za ženu.
Josefína od mládí tíhla k divadlu, byla žačkou divadelní herečky Elišky Peškové a od roku 1862 byla členkou pražského Prozatímního divadla, kde naplno zúročila svůj talent a měla i nemalý úspěch. Vedle O. Sklenářové-Malé a J. Šamberkové náležela k nejlepším českým herečkám, hrála role naivek a sentimentálních žen a zvláště vynikla ve francouzském repertoáru, a po nějaký čas i v úlohách operetních. V roce 1872 se seznámila na plese s hrabětem Václavem Robertem z Kounic a v roce 1873 přijala angažmá ve dvorním divadle v německém Výmaru. Později ještě vystupovala pohostinsky i na "prknech" českých divadel. Koncem roku 1877 po 5leté známosti se za hraběte Kounice v kostele v Třebsku provdala. Za svědka jim šel Antonín Dvořák. Po svatbě divadlo natrvalo opustila, žila na zámku ve Vysoké u Příbrami a také často s manželem cestovala. Nejvíce do Vídně, to když se stal její manžel poslancem Říšské rady. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Ve třiceti letech začala mít problémy se srdcem a ty přetrvaly až do konce jejího života. S Antonínem Dvořákem zůstali celoživotní přátelé a po dobu, kdy Dvořákovi dleli v Americe dohlížela na výchovu jejich dětí. Josefína hraběnka Kounicová zemřela v květnu roku 1895 krátce po Dvořákově návratu z Ameriky.
S osobností Josefiny Kounicové je spojena i kompozice jednoho z Dvořákových nejslavnějších děl, Violoncellového koncertu h moll. V době, kdy na něm skladatel pracoval, Josefina umírala. Dvořák pietně vložil do koncertu citaci Josefininy oblíbené písně „Kéž duch můj sám" z cyklu „Čtyři písně, op. 82
She was born in Prague in the family of Prague goldsmith Jan Jiří Čermák. She grew up with four other sisters and from early childhood she was led, together with her sisters, to music, among other things. Antonín Dvořák, who was still unknown at the time, used to teach Josefa and her younger sister Anna how to play the piano. She knew Josefín Dvořák from later performances at the Prozatímní theater, where he played viola in the orchestra. Dvořák secretly loved her, but his feelings were not reciprocated. At that time, she had higher goals and he (Dvořák) was just one of a long line of rejected admirers. However, her younger sister Anna was more receptive to Dvořák's feelings, so he married her in 1873.
Josefína gravitated towards the theater from a young age, she was a pupil of the theater actress Eliška Pešková and from 1862 she was a member of the Provisional Theater in Prague, where she made full use of her talent and had considerable success. Along with O. Sklenářová-Mála and J. Šamberková, she was one of the best Czech actresses, playing the roles of naive and sentimental women and especially excelling in the French repertoire, and for some time also in operetta roles. In 1872, she met Count Václav Robert of Kounice at a ball, and in 1873 she accepted a job in the court theater in Weimar, Germany. Later, she also performed as a hostess on the "boards" of Czech theaters. At the end of 1877, after 5 years of acquaintance, she married Count Kounice in a church in Třebsk. Antonín Dvořák was their witness. After the wedding, she left the theater permanently, lived in a castle in Vysoké u Příbram and often traveled with her husband. Mostly to Vienna, when her husband became a member of the Imperial Council. Their marriage remained childless. At the age of thirty, she began to have heart problems, which lasted until the end of her life. She and Antonín Dvořák remained lifelong friends, and during the time that the Dvořáks lived in America, she oversaw the upbringing of their children. Countess Josefina Kounicová died in May 1895 shortly after Dvořák's return from America.
The composition of one of Dvořák's most famous works, the Cello Concerto in B minor, is also associated with the personality of Josefina Kounicová. At the time the composer was working on it, Josefina was dying. Dvořák reverently included in the concert a quote from Josefina's favorite song "Kéž duch můj sám" from the cycle "Ctyři písné, op. 82
Narodila se v Praze v rodině pražského zlatníka Jana Jiřího Čermáka. Vyrůstala s dalšími čtyřmi sestrami a o od raného dětství byla vedena, společně se sestrami, mimo jiné i k hudbě. Josefu a její mladší sestru Annu docházel vyučovat ve hře na klavír, tehdy ještě neznámý Antonín Dvořák. Josefína Dvořáka znala z pozdějšího vystupování v Prozatímním divadle, kde hrál v orchestru na violu. Dvořák ji tajně miloval, ale jeho city nebyly opětovány. V té době měla vyšší cíle a on (Dvořák) byl jen jedním z dlouhé fronty odmítnutých ctitelů. Její mladší sestra Anna však byla k Dvořákovým citům vstřícnější a tak ji roku 1873 pojal za ženu.
Josefína od mládí tíhla k divadlu, byla žačkou divadelní herečky Elišky Peškové a od roku 1862 byla členkou pražského Prozatímního divadla, kde naplno zúročila svůj talent a měla i nemalý úspěch. Vedle O. Sklenářové-Malé a J. Šamberkové náležela k nejlepším českým herečkám, hrála role naivek a sentimentálních žen a zvláště vynikla ve francouzském repertoáru, a po nějaký čas i v úlohách operetních. V roce 1872 se seznámila na plese s hrabětem Václavem Robertem z Kounic a v roce 1873 přijala angažmá ve dvorním divadle v německém Výmaru. Později ještě vystupovala pohostinsky i na "prknech" českých divadel. Koncem roku 1877 po 5leté známosti se za hraběte Kounice v kostele v Třebsku provdala. Za svědka jim šel Antonín Dvořák. Po svatbě divadlo natrvalo opustila, žila na zámku ve Vysoké u Příbrami a také často s manželem cestovala. Nejvíce do Vídně, to když se stal její manžel poslancem Říšské rady. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Ve třiceti letech začala mít problémy se srdcem a ty přetrvaly až do konce jejího života. S Antonínem Dvořákem zůstali celoživotní přátelé a po dobu, kdy Dvořákovi dleli v Americe dohlížela na výchovu jejich dětí. Josefína hraběnka Kounicová zemřela v květnu roku 1895 krátce po Dvořákově návratu z Ameriky.
S osobností Josefiny Kounicové je spojena i kompozice jednoho z Dvořákových nejslavnějších děl, Violoncellového koncertu h moll. V době, kdy na něm skladatel pracoval, Josefina umírala. Dvořák pietně vložil do koncertu citaci Josefininy oblíbené písně „Kéž duch můj sám" z cyklu „Čtyři písně, op. 82
Josefína gravitated towards the theater from a young age, she was a pupil of the theater actress Eliška Pešková and from 1862 she was a member of the Provisional Theater in Prague, where she made full use of her talent and had considerable success. Along with O. Sklenářová-Mála and J. Šamberková, she was one of the best Czech actresses, playing the roles of naive and sentimental women and especially excelling in the French repertoire, and for some time also in operetta roles. In 1872, she met Count Václav Robert of Kounice at a ball, and in 1873 she accepted a job in the court theater in Weimar, Germany. Later, she also performed as a hostess on the "boards" of Czech theaters. At the end of 1877, after 5 years of acquaintance, she married Count Kounice in a church in Třebsk. Antonín Dvořák was their witness. After the wedding, she left the theater permanently, lived in a castle in Vysoké u Příbram and often traveled with her husband. Mostly to Vienna, when her husband became a member of the Imperial Council. Their marriage remained childless. At the age of thirty, she began to have heart problems, which lasted until the end of her life. She and Antonín Dvořák remained lifelong friends, and during the time that the Dvořáks lived in America, she oversaw the upbringing of their children. Countess Josefina Kounicová died in May 1895 shortly after Dvořák's return from America.
The composition of one of Dvořák's most famous works, the Cello Concerto in B minor, is also associated with the personality of Josefina Kounicová. At the time the composer was working on it, Josefina was dying. Dvořák reverently included in the concert a quote from Josefina's favorite song "Kéž duch můj sám" from the cycle "Ctyři písné, op. 82
Narodila se v Praze v rodině pražského zlatníka Jana Jiřího Čermáka. Vyrůstala s dalšími čtyřmi sestrami a o od raného dětství byla vedena, společně se sestrami, mimo jiné i k hudbě. Josefu a její mladší sestru Annu docházel vyučovat ve hře na klavír, tehdy ještě neznámý Antonín Dvořák. Josefína Dvořáka znala z pozdějšího vystupování v Prozatímním divadle, kde hrál v orchestru na violu. Dvořák ji tajně miloval, ale jeho city nebyly opětovány. V té době měla vyšší cíle a on (Dvořák) byl jen jedním z dlouhé fronty odmítnutých ctitelů. Její mladší sestra Anna však byla k Dvořákovým citům vstřícnější a tak ji roku 1873 pojal za ženu.
Josefína od mládí tíhla k divadlu, byla žačkou divadelní herečky Elišky Peškové a od roku 1862 byla členkou pražského Prozatímního divadla, kde naplno zúročila svůj talent a měla i nemalý úspěch. Vedle O. Sklenářové-Malé a J. Šamberkové náležela k nejlepším českým herečkám, hrála role naivek a sentimentálních žen a zvláště vynikla ve francouzském repertoáru, a po nějaký čas i v úlohách operetních. V roce 1872 se seznámila na plese s hrabětem Václavem Robertem z Kounic a v roce 1873 přijala angažmá ve dvorním divadle v německém Výmaru. Později ještě vystupovala pohostinsky i na "prknech" českých divadel. Koncem roku 1877 po 5leté známosti se za hraběte Kounice v kostele v Třebsku provdala. Za svědka jim šel Antonín Dvořák. Po svatbě divadlo natrvalo opustila, žila na zámku ve Vysoké u Příbrami a také často s manželem cestovala. Nejvíce do Vídně, to když se stal její manžel poslancem Říšské rady. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Ve třiceti letech začala mít problémy se srdcem a ty přetrvaly až do konce jejího života. S Antonínem Dvořákem zůstali celoživotní přátelé a po dobu, kdy Dvořákovi dleli v Americe dohlížela na výchovu jejich dětí. Josefína hraběnka Kounicová zemřela v květnu roku 1895 krátce po Dvořákově návratu z Ameriky.
S osobností Josefiny Kounicové je spojena i kompozice jednoho z Dvořákových nejslavnějších děl, Violoncellového koncertu h moll. V době, kdy na něm skladatel pracoval, Josefina umírala. Dvořák pietně vložil do koncertu citaci Josefininy oblíbené písně „Kéž duch můj sám" z cyklu „Čtyři písně, op. 82
Family Members
Advertisement
Explore more
Sponsored by Ancestry
Advertisement
